Tento pøípad zatím nikdy nenastal, diskutoval-li jsem s kreacionistou.
2) Obì strany setrvají na svých názorech a smírnì se rozejdou. Uznají, že nejsou schopni se pøesvìdèit, tj. že nemají co øíct na argumenty protistrany. Navzájem si svoje argumenty nedokážou vyvrátit a tento fakt oba uznají.
Ani tento pøípad se mi nikdy nestal pøi diskuzi s kreacionistou.
3) Argumenty jedné strany pøivedou protistranu do úzkých, protistrana neví, jak zareagovat, aby neztratila tváø. Vìtšinou se chvíli pokouší na sporné vìci nereagovat, pøeskakuje od tématu k tématu, ale jak se v jejích stanoviscích hromadí rozpory a nelogiènosti, uchýlí se vìtšinou k finálnímu øešení:
Odmítne cokoliv uznat a diskuzi tu více, tu ménì nasupenì pøeruší, ukonèí a utne. Bude tvrdit, že s protistranou se "nedá diskutovat" a zaène se tváøit velice ukøivdìnì, mohou se objevit i osobní útoky, zaène se argumentovat Marxem, Engelsem, Stalinem, miliony mrtvých... Úplná klasika.
Takto pravidelnì konèí diskuze s kreacionisty.
|